Výlety páně Broučkovy

1. Výlet pana Broučka do měsíce
1. jednání

Před hospůdkou Vikárka na pražských Hradčanech se dohaduje malíř Mazal se svou milou Málinkou, dcerou sakristána u sv. Víta. Mazalův domácí, pan Brouček, toho večera notně přebral a potácí se domů. Aby Málinka pozlobila Mazala, laškuje s Broučkem, který jí v opilosti přislíbí dokonce manželství. Rozhovor vyslechne Sakristán, ale Brouček svůj slib obrátí v žert, řka že si Málinku vezme leda na měsíci. Zlobí na celý svět a závistivě pohlíží na měsíc v úplňku – tam jsou jistě lidé šťastnější, tam jistě není malířů, bankrotů ani říšské rady. V opilosti usne a zdá se mu měsíční sen.
Proměna
Brouček se probouzí na měsíci a udiven hledí na podivnou krajinu i na měsíční obyvatele, kteří připomínají Broučkovy známé z Vikárky. Z malíře Mazala je na měsíci extatický básník Hvězdomír Blankytný, který se ke své pozemské existenci jako ostatně všichni měsíčňané nechce vůbec znát. Blankytný miluje éterickou Ethereu (Málinka) a téměř se zhroutí, když se Etherea na první pohled zamiluje do Broučka a přes protesty svého otce Lunobora (Sakristán) i Blankytného jej unáší na koni Pegasovi do chrámu Všeuměny.

2. jednání
Hlavní slovo v chrámu Všeuměny má mecenáš Čaroskvoucí (Würfl), který zve Broučka za zpěvu měsíční hymny na hostinu. Ethereu zatím ulapil Lunobor a v síti ji odvlekl pryč. Na hostině se k Broučkovu zděšení servíruje výhradně vůně květů a vyhladovělý Brouček si zoufá. Při recitaci předního básníka Oblačného vyčerpaně usíná a nechává si zdát o pivu a vepřovém se zelím a knedlíkem. Pro své umění jej nenadchne ani malíř Duhoslav a když Brouček navíc vytáhne z kapsy uzenku, zhrození měsíční umělci upadnou do mdlob. Etherea se nevzdává a znovu vábí Broučka. Básníci procitají z mrákot, rozčilený Brouček rozfoukne Ethereu a za všeobecného zmatku usedne na Pegasa a odlétá pryč.
Proměna
Za oslavného zpěvu na hostinského Würfla se nad ránem rozchází společnost umělců z Vikárky. Zmoženého pana Broučka odváží domů v truhle. Málinka s Mazalem se usmiřují a zpívají o své lásce.
Dohra Brouček se v poledne probouzí doma v ložnici a než se stačí vzpamatovat ze svého měsíčního snu, přichází Málinka s Mazalem, aby přiměli pana domácího k odvolání Mazalovy výpovědi z bytu. Broučka tak vyděsí zjevení Málinky – Etherey, že odvolání raději bez protestů podepíše. Nakonec má Brouček co dělat, aby si usmířil svou rozčilenou hospodyni.

2. Výlet pana Broučka do XV. století
1. jednání

Společnost na Vikárce toho večera rozpráví o středověkých podzemních chodbách. Brouček se vypraví na cestu domů a náhle se ocitá v podzemním sklepení, odkud se tajnou chodbou dostane až do královské klenotnice na Starém městě. Jakmile Brouček klenotnici opustí, zjeví se Svatopluk Čech a pronáší ódu na slavnou minulost českého národa.
Proměna
Brouček vyjde nedaleko Staroměstského náměstí, ale všechno vypadá jinak, než je zvyklý. Lidé jsou divně ustrojeni, mluví zvláštní češtinou a kdosi Broučka přesvědčuje, že je rok 1420. Brouček nejprve vše považuje za šprým, ale pochopí vážnost situace, když je označen za nepřátelského špeha. Skončilo by to s ním nejspíš špatně, kdyby se jej neujal rychtář Domšík od zvonu (Sakristán). Ozbrojený lid se chystá k boji a za zpěvu vchází k motlitbám do Týnského chrámu.

2. jednání
U Domšíka se Brouček nerad přizpůsobuje nové situaci – nejraději by tajně zmizel, ale musí se převléct do oděvu husitů. Domšíkova dcera Kunka (Málinka) přivádí přátele, připravené k bitvě, a vypráví o bohoslužbě v Týnském chrámu, kde byl i vojevůdce Žižka. Všichni rozebírají válečnou situaci a disputují o smyslu boje, pravdě a náboženství. Brouček žádné bojovné nadšení neprojevuje a dokonce poznamená, že je mu to jedno a bojovat nepůjde, protože mu král Zikmund nic neudělal. Rozpoutá se hádka, ale vtom přiběhne Petřík (Mazal) se zprávou, že bitva na Špitálském poli již začala. Všichni vyběhnou do boje a Broučka se zbraní v ruce přitom vystrčí ze dveří – ten se ale vzápětí tajně vplíží zpátky a rychle se převléká do svého původního oděvu.
Proměna
Vítězné husitské vojsko přichází za jásotu lidu na Staroměstské náměstí. Domšík v bitvě padl. Brouček vypráví o svém hrdinství v boji, ale Domšíkovi přátelé jej viděli klečet před křižáckým rytířem a usvědčí jej ze zrady. Brouček je napěchován do dřevěného sudu a odsouzen k upálení.
Proměna
Na dvoře Vikárky se hostinský Würfl sklání s hořící svítilnou v ruce nad sudem, ve kterém Brouček právě procitá ze snu. Brouček s úlevou zjišťuje, že je zpátky doma a nezapomene se Würflovi pochlubit, jak srdnatě bojoval po boku Žižky a pomohl osvobodit Prahu.

Dirigent: Jaroslav Kyzlink
Režie Sláva Daubnerová
Scéna: Pavel Borák
Kostýmy Simona Vachálková
Videoart: Erik Bartoš
Světelný design: Daniel Tesař
Sbormistr: Martin Buchta
Dramaturgie: Ondřej Hučín

Obsazení
Matěj Brouček: Jaroslav Březina
Mazal, Blankytný, Petřík: Aleš Briscein
Sakristán u sv. Víta, Lunobor, Domšík od Zvonu: František Zahradníček
Málinka, Etherea, Kunka: Alžběta Poláčková
Würfl, Čaroskvoucí, Konšel: Jiří Sulženko
Číšníček, Zázračné dítě, Žák: Andrea Široká
Básník, Svatopluk Čech, Oblačný, Vacek Bradatý: Roman Janál
Skladatel, Harfoboj, Miroslav Zlatník: Petr Levíček
Malíř, Hlas profesorův, Duhoslav, Vojta od Pávů: Josef Moravec
Kedruta: Stanislava Jirků