Národní divadlo (Praha)

autor Leoš Janáček

dirigent Jaroslav Kyzlink

režie Sláva Daubnerová


Vstupenky

  • Obsah opery

    1. Výlet pana Broučka do měsíce
    1. jednání

    Před hospůdkou Vikárka na pražských Hradčanech se dohaduje malíř Mazal se svou milou Málinkou, dcerou sakristána u sv. Víta. Mazalův domácí, pan Brouček, toho večera notně přebral a potácí se domů. Aby Málinka pozlobila Mazala, laškuje s Broučkem, který jí v opilosti přislíbí dokonce manželství. Rozhovor vyslechne Sakristán, ale Brouček svůj slib obrátí v žert, řka že si Málinku vezme leda na měsíci. Zlobí na celý svět a závistivě pohlíží na měsíc v úplňku – tam jsou jistě lidé šťastnější, tam jistě není malířů, bankrotů ani říšské rady. V opilosti usne a zdá se mu měsíční sen.
    Proměna
    Brouček se probouzí na měsíci a udiven hledí na podivnou krajinu i na měsíční obyvatele, kteří připomínají Broučkovy známé z Vikárky. Z malíře Mazala je na měsíci extatický básník Hvězdomír Blankytný, který se ke své pozemské existenci jako ostatně všichni měsíčňané nechce vůbec znát. Blankytný miluje éterickou Ethereu (Málinka) a téměř se zhroutí, když se Etherea na první pohled zamiluje do Broučka a přes protesty svého otce Lunobora (Sakristán) i Blankytného jej unáší na koni Pegasovi do chrámu Všeuměny.

    2. jednání
    Hlavní slovo v chrámu Všeuměny má mecenáš Čaroskvoucí (Würfl), který zve Broučka za zpěvu měsíční hymny na hostinu. Ethereu zatím ulapil Lunobor a v síti ji odvlekl pryč. Na hostině se k Broučkovu zděšení servíruje výhradně vůně květů a vyhladovělý Brouček si zoufá. Při recitaci předního básníka Oblačného vyčerpaně usíná a nechává si zdát o pivu a vepřovém se zelím a knedlíkem. Pro své umění jej nenadchne ani malíř Duhoslav a když Brouček navíc vytáhne z kapsy uzenku, zhrození měsíční umělci upadnou do mdlob. Etherea se nevzdává a znovu vábí Broučka. Básníci procitají z mrákot, rozčilený Brouček rozfoukne Ethereu a za všeobecného zmatku usedne na Pegasa a odlétá pryč.
    Proměna
    Za oslavného zpěvu na hostinského Würfla se nad ránem rozchází společnost umělců z Vikárky. Zmoženého pana Broučka odváží domů v truhle. Málinka s Mazalem se usmiřují a zpívají o své lásce.
    Dohra Brouček se v poledne probouzí doma v ložnici a než se stačí vzpamatovat ze svého měsíčního snu, přichází Málinka s Mazalem, aby přiměli pana domácího k odvolání Mazalovy výpovědi z bytu. Broučka tak vyděsí zjevení Málinky – Etherey, že odvolání raději bez protestů podepíše. Nakonec má Brouček co dělat, aby si usmířil svou rozčilenou hospodyni.

    2. Výlet pana Broučka do XV. století
    1. jednání

    Společnost na Vikárce toho večera rozpráví o středověkých podzemních chodbách. Brouček se vypraví na cestu domů a náhle se ocitá v podzemním sklepení, odkud se tajnou chodbou dostane až do královské klenotnice na Starém městě. Jakmile Brouček klenotnici opustí, zjeví se Svatopluk Čech a pronáší ódu na slavnou minulost českého národa.
    Proměna
    Brouček vyjde nedaleko Staroměstského náměstí, ale všechno vypadá jinak, než je zvyklý. Lidé jsou divně ustrojeni, mluví zvláštní češtinou a kdosi Broučka přesvědčuje, že je rok 1420. Brouček nejprve vše považuje za šprým, ale pochopí vážnost situace, když je označen za nepřátelského špeha. Skončilo by to s ním nejspíš špatně, kdyby se jej neujal rychtář Domšík od zvonu (Sakristán). Ozbrojený lid se chystá k boji a za zpěvu vchází k motlitbám do Týnského chrámu.

    2. jednání
    U Domšíka se Brouček nerad přizpůsobuje nové situaci – nejraději by tajně zmizel, ale musí se převléct do oděvu husitů. Domšíkova dcera Kunka (Málinka) přivádí přátele, připravené k bitvě, a vypráví o bohoslužbě v Týnském chrámu, kde byl i vojevůdce Žižka. Všichni rozebírají válečnou situaci a disputují o smyslu boje, pravdě a náboženství. Brouček žádné bojovné nadšení neprojevuje a dokonce poznamená, že je mu to jedno a bojovat nepůjde, protože mu král Zikmund nic neudělal. Rozpoutá se hádka, ale vtom přiběhne Petřík (Mazal) se zprávou, že bitva na Špitálském poli již začala. Všichni vyběhnou do boje a Broučka se zbraní v ruce přitom vystrčí ze dveří – ten se ale vzápětí tajně vplíží zpátky a rychle se převléká do svého původního oděvu.
    Proměna
    Vítězné husitské vojsko přichází za jásotu lidu na Staroměstské náměstí. Domšík v bitvě padl. Brouček vypráví o svém hrdinství v boji, ale Domšíkovi přátelé jej viděli klečet před křižáckým rytířem a usvědčí jej ze zrady. Brouček je napěchován do dřevěného sudu a odsouzen k upálení.
    Proměna
    Na dvoře Vikárky se hostinský Würfl sklání s hořící svítilnou v ruce nad sudem, ve kterém Brouček právě procitá ze snu. Brouček s úlevou zjišťuje, že je zpátky doma a nezapomene se Würflovi pochlubit, jak srdnatě bojoval po boku Žižky a pomohl osvobodit Prahu.

  • Obsazení opery


    Dirigent: Jaroslav Kyzlink
    Režie Sláva Daubnerová
    Scéna: Pavel Borák
    Kostýmy Simona Vachálková
    Videoart: Erik Bartoš
    Světelný design: Daniel Tesař
    Sbormistr: Martin Buchta
    Dramaturgie: Ondřej Hučín

    Obsazení
    Matěj Brouček: Jaroslav Březina
    Mazal, Blankytný, Petřík: Aleš Briscein
    Sakristán u sv. Víta, Lunobor, Domšík od Zvonu: František Zahradníček
    Málinka, Etherea, Kunka: Alžběta Poláčková
    Würfl, Čaroskvoucí, Konšel: Jiří Sulženko
    Číšníček, Zázračné dítě, Žák: Andrea Široká
    Básník, Svatopluk Čech, Oblačný, Vacek Bradatý: Roman Janál
    Skladatel, Harfoboj, Miroslav Zlatník: Petr Levíček
    Malíř, Hlas profesorův, Duhoslav, Vojta od Pávů: Josef Moravec
    Kedruta: Stanislava Jirků

Výlety páně Broučkovy jsou jedinou Janáčkovou operou, která měla premiéru v Praze a bude to také pražský soubor, který na festivalu operu představí v inscenaci hudebního ředitele Jaroslava Kyzlinka a slovenské režisérky Slávy Daubnerové patřící ke zajímavým osobnostem slovenské divadelní scény. Velmi ceněné jsou její autorské projekty, kde spojuje funkci režisérky, autorky, performerky a často i výtvarníka do výsledného osobitého divadelního jazyka.

Pro svou v pořadí pátou operu skladatel hledal v letech 1904–1907 komediální námět a nakonec se rozhodl pro humoristickou prózu Pravý výlet pana Broučka do Měsíce Svatopluka Čecha (1846-1908), který byl poprvé vydán v roce 1888. I téměř dvacet let poté, co spatřil světlo literárního světa, patřil domácí pán Matěj Brouček, který sám nic nedělá, ale do všeho mluví a všechno zná, stále k velmi populárním figurkám a výsledná opera svou originalitou potvrdila správnost Janáčkovy volby. Než však bylo dílo zdárně dokončeno, čekalo Janáčka perných devět let práce, neboť se ukázalo, že najít vhodného libretistu je skutečně tvrdý oříšek. Nakonec se v průběhu kompozice pod libreto Broučkova výletu na Měsíc podepsalo s různým úspěchem sedm literátů. Problémy s libretem však ani v nejmenším neubraly kouzlu a působivosti Janáčkovy hudby – bohatá zpěvní linie, mistrná charakteristika postav, živost scén a spád, to vše je v první části protkáno třídobým valčíkovým metrem, které vytváří dojem všudypřítomného tance ať na Měsíci či na pražské Vikárce. Janáček dokončil Výlet pana Broučka do Měsíce v roce 1917 ale než mohlo dojít k uvedení, politická situace se změnila a Janáček se rozhodl, že operu směřovanou na pražské umělecké a kritické kruhy rozšíří o nacionální hledisko a Broučkovo dobrodružství v XV. století se ideálně hodilo. Opera tak dostala druhou polovinu a další polohu – k té satirické se přidala i stránka vlastenecká a tragikomická. V této podobě opera poprvé zazněla 18. března 1920 v Národním divadle v Praze.

Patricie Částková